Zatím
počítám nebe
pusy, co nedostanu
miluju tebe
a pak usnu a vstanu
a tak
tú-tu-tú- tú…
zpěv sólo (1, 2, 5, 6, 9-12)
sbor (1, 3, 4, 6, 7)
congo (6), tamburína (1), lusky framboyanu (1), maracas (2), cabasa (4), cymbals (3),
claves (5), rejže (11)
zpěv sólo (1, 4, 5, 6, 7, 9, 12)
sbor (1, 2, 3, 6, 7, 8, 10, 11)
kytara (1, 2, 4-12)
cembalo (8), cencerro (4), zvonečky (8), metalofon (6)
zpěv sólo (3, 8, 10, 12)
sbor (1, 2, 4, 6, 7, 11)
kytara (3, 5, 6, 8, 10, 12)
metalofon (1), cabasa (9)
kontrabas (1, 2, 3, 4, 7, 9-12)
ago'go (5, 7), buben Vašek (3)
darbuka (1, 2, 6, 10, 11)
tenorsaxofon (9)
akordeon (3)
činely (3)
Aranžmá: Vít Sázavský
Hudební režie: Jiří Štusák
Zvuková režie: Jiří Václavíček
Hudební a zvuková režie: Václav Zamazal
Nahrávky č.1 - 11 vyrobil Český rozhlas Hradec Králové ve studiu "Jednota" v říjnu 1982 (6, 11), v září 1983 (1, 2, 8, 10) v červenci (4),
srpnu (3, 5) a řijnu (7, 9) 1985.
Nahrávku č.12 vyrobil Panton v pražském studiu ZK Motorlet v únoru 1986.
Nahrávka č. 6 vyšla až na CD Masopust (1995).
LP Panton 1986: Cover - Jiří Voves; Sleeve-note - Jan Rejžek
CD Monitor Records 1995 (v rámci Antologie Nerez): Cover - Michal Cihlář na motivy původního obalu Jiřího Vovsa;
Remastering - studio Audio-Kokpit & Edison Praha, Petr Kocfelda, srpen 1995
CD Supraphon 2007 (v rámci 2CD+DVD …a bastafidli)
U kolébky Nerezu nestály sudičky českomoravské hudebnosti ze Sušilových či Weissových sbírek, ani kmotři typu Donovana nebo Dylana. Tihle vysokoškolští umíněnci se před pěti lety zamilovali do latinskoamerické melodiky, do stylu v nejhorším případě považovaného za vinárenský, v lepším dostatečně probádaného Kučerovci. Postupně vynesli své trumfy - důvtipnou instrumentaci (neslýchaný ženský vokál, akustické nástroje, perkuse tehdejšího člena Andreje Koláře), pružné aranžování (samba, reggae) a především zcela soběstačnou autorskou dílnu, spravovanou hned třemi talentovanými moderními písničkáři.
Jedno nepřeslechl od začátku nikdo: tlumeně vábivý, hořce horký hlas Zuzany Navarové, který nadchl už v roce 1982 na Vokalíze, kde dostala cenu za nejlepší vokální projev (rok poté si Nerez odnáší hlavní cenu), tedy daleko dřív, než zmámila uši světových diskofilů Anglo-Nigérijčanka Sade, zpívající až neuvěřitelně "navarovským" způsobem. Pro folkové publikum dlouho platilo Nerez=Navarová (každoročně ji pár stovek hlasů vsune doprostřed první padesátky ve Zlatém slavíku), než vytanulo, že stále vybroušenější kytarový doprovod Víta Sázavského a Zdeňka Vřešťála je barevným kobercem, na němž pěvecká suverenita Navarové pevně stojí a od něhož se odráží. A pokud se soustředěně zaposloucháte do kontrabasové linky Vladimíra Vytisky, zjistíte, že jde o nenahraditelný zvuk nenahraditelného spoluhráče; je právě tak rozvážný a korektní jako on sám.
Jedenáct písniček na prvním albu Nerezu většinou plyne v konejšivě uklidňujícím muzikoterapeutickém duchu. Pronikneme-li však do jejich oduševněle lyrických textařských krajin, plných deště, slunce, světel, barev a vůní, kde to cinká a zvoní neběžnými obrazy, objevíme i nejeden pramen lidských smutků, bolestí a milostné trpkosti, filtrovaný ovšem autorským a interpretačním pohledem (třeba dialog ve výborné "Hlavě v krupobití" by se nepochybně v podání jiné dvojice změnil v nehoráznou trapnost). Jediný "Javor" je volně inspirovaný tradicí lidové poezie, ale docela dobře mohl vzniknout, když Sázavský s Vřešťálem vojančili v Táboře. Pro jejich texty asi nenajdeme vhodnější termín, než jaký si vymysleli sami: pocitové.
První album Nerezu je z těch, které vyvolávají chuť poslouchat skupinu i na dalších deskách. Bude tam Kytka s Navarovou? Dostane se i na ty žertovnější Vřešťála a Sázavského? Nebo budeme překvapeni tím, co právě teď píšou?
Jan Rejžek, 1986