Jako beránky nad mou hlavou
jako červánky nad Jihlavou
jako poklad, co nad něj není
ona je krásná až k zešílení
Jako beránky nad mou hlavou
nikdy do moře nedoplavou
jako touha, co duše plení
ona je sladká až k zešílení
Já se bojím
ty se třeseš
on se krčí
my jsme veteš
vy a oni
stádo koní
zejtra stejně
jako loni
Bojíme se skočit
do hluboký tůně
bojíme se ozvat
a každej strachy stůně
Bojíme se šlápnout
potmě do neznáma
bojíme se přiznat
že jsem sám a sama
Náš strach
jediný, co zbylo
proti nám
v kapse mi šustí pětikilo
Náš strach
jediný, co stojí
proti nám
dovedeme kývat podobojí
Náš strach
ve slepý ulici, kde není žádný tam
to je to jediný, co stojí proti nám
Bojíme se hadů
a přitom jsme jak oni
každej se kroutí vzadu
a všem nám hrana zvoní
Bojíme se jedů
z papírovejch draků
uměl jsem, nedovedu
vystřelit kámen z praku
Strach
jediný, co zbylo…
Já se bojím…
Strach
jediný, co zbylo…