Jako beránky nad mou hlavou
jako červánky nad Jihlavou
jako poklad, co nad něj není
ona je krásná až k zešílení
Jako beránky nad mou hlavou
nikdy do moře nedoplavou
jako touha, co duše plení
ona je sladká až k zešílení
Aunque yo viva sembrando para ti
tú no tienes que besarme mi raíz,
aunque yo viva del néctar de tu olor
tú no tienes que obligarte a darme amor.
Si la marea te lleva a naufragar
aquí estoy yo con mi vela a medio alzar.
Si la resaca te encalla en arenal
no dudes, yo te pueda desenterrar.
Porque he vivido soñando un manantial
para regar tu sonrisa forestal,
al menos debes dejarme sostener
la estrella pura que da mi atardecer.
Ač bych žila zasévajíc pro tebe,
ty nejsi povinen líbat můj kořen,
ač bych já žila z nektaru tvé vůně,
nemusíš se nutit dávat mi lásku.
Jestli ztroskotáš ve vlnách přílivu,
jsem tu já s polorozvinutou plachtou.
Jestli tě odliv uvězní v mělčině,
nepochybuj, zda tě vyprostím.
Neboť jsem stále snila o prameni,
abych ovlažila tvůj úsměv hvozdů,
alespoň mě nech, abych přidržela
čistou hvězdu, jež přináší můj soumrak.