Jako beránky nad mou hlavou
jako červánky nad Jihlavou
jako poklad, co nad něj není
ona je krásná až k zešílení
Jako beránky nad mou hlavou
nikdy do moře nedoplavou
jako touha, co duše plení
ona je sladká až k zešílení
Una vez arrancan las corrientes del vivir
a flor de sueňo, vivir como si fuera ésta
la immensa vez que nunca más en lo que queda volverá que
los dolores comienzan a ser
desangrar de la esperanza y más:
desilusión
y eso de querer desandar lo andado ya;
penas de amor
beso de la muerte p'a recordarnos
que aunque duela, dime qué más
sino esto nos queda:
la noche, que no es más que
compás de la canción, la danza
la divina ostentación la luna noc su encaje
ceniciento
aire suave y un estrépito de luna y voz
más: el revuelo de los látigos
de un sauce de cristal
que arrea todo lo que falta por cantar, y más:
un manantial en la voz
de esta hora aquí
que corre hasta a un río llegar
y al final el mar
y consumirse al fin
Jednou se dají do pohybu proudy žití
citlivého na sny, žití, jako by právě
tahle byla ta obrovská příležitost, jež
nevrátí se víc, a bolesti stanou se
krvácením z naděje, a dál pak:
jen zklamáním
Chtít tak procházet vším zase od začátku
smutky lásek
polibkem smrti, aby nám připomněl
že, i když to bolí, řekni mi, co ještě dál
co ještě dál nám zbývá:
ta noc, jež není ničím víc, než
tempem písničky nebo tance
ta božská honosivost, ten měsíc s krajkovím svým
popelavým
hebký vzduch a řinčení měsíce a hlasu
a ještě dál: pošvihávání bičů
skleněné vrby
jež žene před sebou vše, co zbývá dozpívat, a dál:
pramen v hlasu
této hodiny právě teď
jenž dozurčí až do řeky
nakonec do moře
aby se ztratil
Once the currents of living get moving
close to the surface of dreams, living as
if this were the immense opportunity which
will never come again in what's left, the pains start to be
a bleeding of hope, and more:
disillusionment
and trying to undo what's been done,
love troubles,
a kiss from death to remind us
that, even though it might hurt, tell me what else
what else there is left:
the night, which is just
the rhythm, the dance,
the divine ostentation, the moon with her lacework
of ash,
soft air and a din of moon and voices
more: the flurry
of a crystal willow's whips
that drives on what's left to sing about, and more:
a wellspring
in this hour's voice
that flows into a river
and in the end into the sea
to be consumed at last