Jako beránky nad mou hlavou
jako červánky nad Jihlavou
jako poklad, co nad něj není
ona je krásná až k zešílení
Jako beránky nad mou hlavou
nikdy do moře nedoplavou
jako touha, co duše plení
ona je sladká až k zešílení
Qué como crin hirsuta de espantado
Caballo que en los troncos secos mira
Garras y dientes de tremendo lobo,
Mi destrozado verso se levanta?…
Sí pero, ¡se levanta! A la manera,
Como cuando el puñal se hunde en el cuello
De la res, sube al cielo hilo de sangre.
Sólo el amor engendra melodías.
Že jak zježená hříva splašeného
koně, jenž skrz suché křovisko zírá
na hnáty a zuby strašného vlka,
můj krutě poničený verš vstává?…
Ale ano, vstává! A to způsobem,
jako když se dýka noří do šíje
dobytka, stříká k nebi krvavá nit.
Jedině láska plodí melodie.