Jako beránky nad mou hlavou
jako červánky nad Jihlavou
jako poklad, co nad něj není
ona je krásná až k zešílení
Jako beránky nad mou hlavou
nikdy do moře nedoplavou
jako touha, co duše plení
ona je sladká až k zešílení
Nej, nej, nej,
nejhezčí je láska ještě plachá,
když se pak s uzarděním o všem možném tlachá.
On má rád motory a ona sport, hory,
určitě též zdrbnou kantory.
Na to pak se nejraděj' vzpomíná.
Nej, nej, nej, nejspíš si pak koupí lóži v kině,
jak hrabě Monte Christo a ta vévodkyně,
ona je doslova jak Jana Brejchová,
Jean Marais se mužnějc' nechová.
Na to pak se nejraděj' vzpomíná.
Cestou z kina nehledí na věžní hodiny,
ale ty stejně nejdou.
Kliďánko si smáčí nosy v porci zmrzliny.
Nej, nej, nej, nejrychlej' čas letí v době schůzky.
Proč člověk nemůže jít z domu bez propustky?
To je hned řečnění pro malé zpoždění,
rodiče se v tomhle nezmění.
Na to pak se nejraděj vzpomíná.